Historie

V roce 1895 byla zahájena výuka na svitavské (tehdy německé) reálce, která měla tehdy status zemské reálné školy. Prvním ředitelem školy byl horlivý botanik Alois Gamroth. Nejdříve se vyučovalo v prozatímních prostorách tehdejšího městského sirotčince, to je dnes ZŠ na ulici Riegrova, od roku 1897 v nové budově na dnešní ulici T. G. Masaryka, tedy v budově dnešní základní školy na této ulici. První studenti skládali maturitu v roce 1902. Čeština na této škole byla jen nepovinným předmětem a studentky mohly školu navštěvovat až od roku 1910. Ve třídách studovalo v té době až 40 žáků. V roce 1913 přestala být škola zemským ústavem a stala se státním. V roce 1938 se sedmiletá reálka změnila na osmileté gymnázium a za války na oberschule.

Státní reálné gymnázium ve Svitavách bylo otevřeno výnosem ministerstva školství a osvěty ze dne 17. srpna 1945, č. A-62 640/45 – III/3. Škola byla umístěna o budovy bývalé německé reálky ve Svitavách na Masarykově náměstí č. 27 (dnešní budova II. ZŠ).

Objekt byl však převzat ve velmi špatném stavu – v posledních letech války sloužil jako německý lazaret a v prvních dnech po osvobození v něm byli internováni němečtí, maďarští a italští zajatci. Proto pedagogové a budoucí studenti museli s pomocí dalších svitavských občanů uvést v krátké době získané prostory do takového stavu, aby mohlo 1. září 1945 začít vyučování.

Slavnostní zahájení školního roku bylo přesto odloženo, neboť koncem srpna byla ve škole vytlučena okna, poškozeny vnitřní pro- story a zařízení. Pachatel nebyl vypátrán, školní kronika připsala vinu německým výrostkům.

Zatímco byly odstraňovány škody, probíhal ve dnech 10. – 14. září zápis a přijímací zkoušky. Celkem se otevřelo sedm tříd (2. – 8. ročník). Vyučování bylo zahájeno 15. září 1945 slavnostním shromážděním, na němž promluvili zatímní správce prof. Andrej Karabeleš, místopředseda místní správní komise J. Lukeš a tajemník Svazu osvobozených politických vězňů V. Přikryl.

První školní rok byl plný změn a dodatečných úprav, stav žactva i profesorských sbor se teprve stabilizovaly. Na počátku roku se do školy zapsalo 131 žáků, tento počet však nebyl konečný. Do města se vraceli původní čeští obyvatelé a zároveň sem přicházelo mnoho nových osídlenců. Koncem školního roku tak školu navštěvovalo 180 studentů. Nejvíce chlapců a dívek přestoupilo ze dvou sousedních ústavů – ze Státního reálného gymnázia v Boskovicích a ze Státního reálného gymnázia v Litomyšli (např. do osmého ročníku přišlo devět studentů z Boskovic, devět z Litomyšle, jeden ze Strážnice, jeden z Kostelce nad Orlicí). Též profesorský sbor se utvářel až v průběhu školního roku. Tvořili jej: Josef Krupica (Fj, Nj, Aj), Vladimír Konečný (M, Tv), Zora Secová (D, Z), Cecílie Trundová (Z, Př), Marie Votavová (Čj, Nj) a zatímní správce Andrej Karabeleš (Rj, Ph). V průběhu září přišli Anežka Mlatečková (Čj, Fj), Božena Pluháčková (Rj), Alois Petrus (Vv), Elvíra Popová (Ch, M, Fy) a Jan Šprincl (La, Ř).

Jak již bylo řečeno, zatímním správcem byl jmenován státní profesor Andrej Karabeleš, člověk, který se těšil velké vážnosti. Pocházel z české rodiny, narodil se na Podkarpatské Rusi. Studoval na Podkarpatské Rusi, v Římě, v Praze, na Slovensku. Vedle pedagogické činnosti se věnoval i žurnalistice a literatuře – dosud patří mezi nejvýznamnější ukrajinské básníky. Působil na Státním reálném gymnáziu v Litomyšli, posléze ve Vysokém Mýtě a v Náchodě. 15. července 1942 byl zatčen a vězněn až do 5. května 1945. Od 1. září 1945 byl rozhodnutím zemské školní rady v Brně jmenován zatímním správcem na Státním reálném gymnáziu ve Svitavách. Jako správce nově vzniklé školy se však potýkal s celou řadou problémů. Bylo třeba provést další úpravy školní budovy, aby mohla lépe sloužit svému účelu. Lavice byly shledány jako zdravotně nevyhovující, projevoval se nedostatek učebnic a dalších pomůcek, zcela nevybavena byla tělocvična. Prostory byly omezené, v budově byla umístěna měšťanská dívčí škola. Od podzimních měsíců se škola potýkala s nedostatkem uhlí, proto vedení ústavu rozhodlo, aby se od 10. prosince 1945 vyučovalo pouze čtyři dny v týdnu.

Přes uvedené problémy se na škole rozvíjel kulturní život a stoupal počet společenských akcí. Studenti i profesoři si během školního roku připomínali výročí významných událostí, narození a úmrtí státníků, českých spisovatelů. Navštívili též několik filmových a divadelních představení. Pod vedením prof. M. Votavové a prof. J. Krupici sestavili recitační a hudební pásma, s kterými vystupovali nejen na školách, ale i při městských akcích.

Nejvýznamnější událostí školního roku 1945/46 se však staly první zkoušky dospělosti. Písemná část proběhla ve dnech 11. – 15. dubna 1946. Studenti vykonali zkoušku z českého jazyka a z cizího jazyka (většina volila latinu).
Mohli vybírat mezi následujícími tématy:
Český jazyk
1. Jan Neruda – Prosté motivy (Literárně-estetický rozbor)
2. Zpravodajství jindy a dnes (Pojednání)
3. Sedmnáctý listopad (Úvaha)
Latina
1. Seneca – Ad Lucilium, epistula XLVII, 1-5
2. Plinius X, 96, 1-7
3. Vergilius – Aeneas 440-476
4. Ovidius – Metamorphoses X, 1-30

Ústní zkoušky se konaly ve dnech 17. – 19. června 1946 za předsednictví zemského školního inspektora Františka Meduny. K maturitě přistoupilo 22 studentů, všichni skládali zkoušku z jazyka vyučovacího (tj. českého), z vlastivědy a z cizího jazyka. Čtvrtý maturitní předmět byl volitelný. Otázky z jazyka českého byly téměř výhradně zaměřeny na literaturu, zahrnovali jednak historický přehled, jednak rozbor přečteného díla (př.: a) Rozbor ukázky z románu “Jan Cimbura” J. Š. Baara, b) Vesnický román český, c) Jihočeští náboženští myslitelé nebo a) Rozbor ukázky z díla K. H. Borovského “Král Lávra”, b) Satira a její zástupci v české literatuře, c) Staročeské skladby tendenční).

U zkoušky z cizího jazyka se vyžadovala jak znalost slovní zásoby a gramatické struktury, tak znalost reálií (př.: a) Ab urbe condita I 6/7, b) Přehled římských dějin. c) Řecká starověká hudba). Vlastivěda zahrnovala otázky ze zeměpisu a dějepisu (př. Východní Slovensko, Znárodnění, Vodopisný přehled ČSR, Charta Spojených národů, Rok 1848, Národní bohatství a jeho význam pro náš průmysl, Poslední Přemyslovci…). Jako čtvrtý volitelný předmět si studenti volili chemii (př.: a) Vápence, b) Výživa člověka, c) Dnešní názor na složení hmoty), biologii (př.: Pohyby rostlin, b) Ptáci, c) Nervstvo) a matematiku (př.: a) Řešte rovnici b) Do elipsy (a, b) vepište obdélník maximální plochy).

Maturitu složilo všech 22 studentů úspěšně, pět z nich vykonalo maturitní zkoušku s vyznamenáním.

V následujícím školním roce 1946/47se výrazně rozšířili profesorský sbor Gymnázia ve Svitavách. Celkem přišlo jedenáct nových vyučujících, někteří zůstali jen krátce, jiní – jako prof. Aloisie Grünseinová – více než dvacet
let.

Ke změně došlo i ve vedení školy. 14. října 1946 byl zproštěn funkce zatímního správce Andrej Karabeleš a na jeho místo byl jmenován Vladimír Konečný. Důvodem odvolání Andreje Karabeleše se zřejmě staly organizační a administrativní nedostatky při vedení školy. Andrej Karabeleš byl především literát a filozof, úřední práce spojené s výkonem funkce mu činily potíže. Změna však byla pro školu přínosem. Andrej Karabeleš se na škole dále uplatnil jako vynikající profesor a Vladimír Konečný prokázal své schopnosti při vedení školy.

Významným dnem se pro Gymnázium stal i 22. říjen 1946. Toho dne se Alois Petrus zúčastnil slavnostní audience u prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše (prezident přijal pozůstalé po popravených obětech 2. světové války). V projevu k E. Benešovi Alois Petrus mimo jiné řekl: “… a jelikož jde mi o výchovu mládeže studující a pracující, prosím Vás, pane prezidente, o svolení, aby naše Státní reálné gymnázium ve Svitavách neslo Vaše jméno.” Protože prezident Beneš vyslovil souhlas s tímto návrhem, neslo Gymnázium od tohoto data název Státní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše ve Svitavách. O necelý týden později, památného 28. října 1946, Místní národní výbor ve Svitavách zvolil dr. E. Beneše čestným občanem Svitav (stal se tak po T. G. Masarykovi druhým Čechem, kterému se této cti dostalo). Po svém návratu prof. A. Petrus napsal: “Jde mi především o Vás, milá studující mládeži, o Vaši útlou čistou duši, o Váš přímý charakter, o Váš bezúhonný radostný život a Vaši dobrou existenci. Ale i o Vás, milí svitavští, o výstavbu našich českých Svitav, o dobrý zvuk našeho pohraničí v práci, tvorbě, vědění i výchově… Nuže, učiňme i my kardinální úklid ve svých duších i srdcích, abychom byli hodni našeho čestného občana, pana prezidenta republiky dr. E. Beneše… svolil, aby naše Gymnázium neslo jeho slavné a vzácné jméno. Jaká to čest, avšak zároveň i závazek pro naše město, pro naši školu, profesory i všechny studující! Především Vy, studenti, přísahejte, že se chcete státi opravdovými žáky pana prezidenta, že chceme vždy a ve všem kráčeti vzorem a příkladem před ostatními.”

24. listopadu 1947 se konala plenární schůze rodičovského sdružení, na které se rozhodlo o založení spolku “Sdružení rodičů a přátel žactva Státního reálného gymnázia ve Svitavách.” Nový spolek byl povolen výměrem Zemského národního výboru v Brně ze dne 16. března 1948 č. 10. 680-II/12-1948.

Výroční zprávy, které se nám z prvních let existence gymnázia zachovaly, svědčí o vzrůstajícím počtu kulturních akcí. Studenti se zúčastňovali kromě již zmíněných filmových a divadelních představení i koncertů a výletů na památná místa našich dějin (Růžový palouček apod.). Začala se rozvíjet i sportovní činnost. Svitavští studenti cvičili na tělovýchovných slavnostech svitavských škol i na Předsletových tělovýchovných slavnostech československých škol v Praze 1947.

Zlomem v poválečném vývoji Československa se stal 28. únor 1948. Do života Státního reálného gymnázia ve Svitavách se únorové události výrazně promítly asi o dva měsíce později. V dubnu 1948 nastoupil “zdravotní dovolenou” bývalý zatímní správce Andrej Karabeleš a do školy se již nevrátil. 12. května 1948 byl státní profesor Vladimír Konečný zproštěn funkce zatímního správce ústavu. Novým správcem byl jmenován státní profesor Ing. Josef Šlerka, který tímto dnem skončil svou působnost na Gymnáziu v Novém Městě na Moravě. Své funkce se ujal 13. května 1948.

Do činnosti školy vstoupila politika. Studenti si sice ještě připomněli narozeniny prezidenta dr. E. Beneše (28. května 1948), ale tentýž měsíc vyslechli také přenos předvolebního projevu předsedy vlády Klementa Gottwalda, předsedy ÚRO Antonína Zápotockého a ministra sociální péče Evžena Erbana. Taktéž v květnu přednášel studentům školní inspektor Ladislav Rychetský o jednotné kandidátní listině.

Politická situace se odrazila i v tématech písemné maturitní zkoušky (20. – 22. dubna 1948) z českého jazyka: 1) Julius Fučík, Reportáž psaná na oprátce (Literární rozbor), 2) Vliv znárodnění a socializace na naše hospodářství (Pojednání), 3) Za námi vzpomínka, před námi čin (Volný slohový útvar).

Ústní maturitní zkoušky se uskutečnily ve dnech 20. – 22. června 1948. Jedenáct studentů maturovalo s vyznamenáním, osmnáct studentů prospělo. 10. května 1948 byl schválen nový zákon o jednotném školství, který zrušil starý školský systém a zaváděl zcela nové uspořádání vzdělávací soustavy. V návaznosti na jednotné základní vzdělání (devítiletá povinná školní docházka) byly přebudovány školy III. stupně, které měly poskytovat vyšší všeobecné i odborné vzdělání. Podle tohoto školského zákona zanikla k 1. září 1949 stávající osmiletá gymnázia a změnila se na čtyřletá. Zaniklo také klasické latinské označení tříd a objevilo se nové, tj. I až IV. třída gymnázia.

Do školství (zvláště do oblasti řízení) se promítla také reforma krajského zřízení a s ní spojená změna struktury národních výborů – agendu zemské školní rady převzal krajský národní výbor, ústavy dalšího vzdělávání učitelů, jejich cílem bylo poskytovat učitelům metodickou pomoc.

Rok 1948 přinesl řadu změn i na Gymnáziu ve Svitavách. Během letních prázdnin v roce 1948 ukončilo své působení na škole osm pedagogů – kromě A. Karabeleše, J. Tobek, J. Konvička, M. Jordánová, R. Janál, M. Neubauer, Z. Bartoňová, A. Petrus. Přišli tři noví pedagogové – P. Věrný, J. Spáčil, L. Rauš. V duchu nové ideologie se začal klást důraz na účast učitelů a studentů na politickém a kulturním dění města, sledovala se tzv. “angažovanost při socialistické výstavbě republiky”. Pravidelnou součástí školního roku, zvláště jeho počátku, se staly brigády v zemědělských a průmyslových závodech.

Dekretem ministerstva školství a osvěty ze dne 30. 7. 1053 se základem školské soustavy stala jedenáctiletá střední škola. Spojilo se tak pět tříd národní školy (dříve obecné), tři třídy střední školy (dříve městské) tři třídy gymnaziální. Povinná školní docházka se tedy zkrátila na osm let a studium na gymnáziu nahrazovaly poslední tři ročníky jedenáctileté střední školy.

Jedenáctiletá střední školy (dále JSŠ) byla umístěna do budovy na náměstí Míru číslo 73. Tento objekt byl postaven v 80. letech minulého století. Po osvobození byly v těchto prostorách umístěny dvě školy – I. národní škola a I. střední škola (názvy podle školského zákona z roku 1948). V budově nové JSŠ musela být provedena řada stavebních úprav (část zařízení a sbírky byly přestěhovány z bývalého gymnázia). V dalších letech byly vybudovány školní dílny, odborné pracovny pro výuku fyziky, chemie a biologie, školní dvůr se přeměnil na cvičební plochu. Kapacita budovy byla však nedostačující, protože počet žáků v jednotlivých třídách se blížil čtyřiceti. Muselo se proto přistoupit, zvláště v nižších ročnících, k vyučování na směny. Ředitelem nově zřízené JSŠ byl jmenován Jaroslav Petr (před nástupem do funkce ředitele působil na školách v Ostrém Kameni, ve Svitavách, ve Vendolí, v Moravském Lačnově).

Zkrácení střední školy o jeden rok, zavedení většího počtu hodin polytechnické výchovy a zařazení nových předmětů (předvojenská výchova, později civilní obrana, psychologie a logika, astronomie) vedlo k omezení počtu hodin u tradičních naukových předmětů. Začíná se však vyučovat německému jazyku a dočasně i jazyku anglickému. Technické kreslení, latina a hudební výchova byly zařazeny mezi nepovinné předměty. Začátkem padesátých let došlo i ke změně koncepce maturitních zkoušek. Mění se počet maturitních předmětů i poměr mezi předměty povinnými a volitelnými. Konečná úprava stanovila jako povinné český jazyk, ruský jazyk a matematiku, čtvrtý předmět si studenti volili, vybírat mohli mezi dějepisem, latinou, chemií a fyzikou. Maturitní zkoušky se od počátku padesátých let pravidelně zúčastňovali zástupci lidové správy a KV SČM.

Proto se osmileté základní školní vzdělání neosvědčilo, došlo roku 1960 opět ke změně vzdělávacího systému. Podle školského zákona ze dne 15. prosince 1960 se základní vzdělání prodloužilo na devět let. JSŠ se mění na dvanáctiletou školu a posléze se poslední tři ročníky osamostatňují a mění se na střední všeobecně vzdělávací školu. Dvanáctiletá střední škola ve Svitavách se rozdělila na dvě relativně samostatné školy – základní devítiletou školu a střední všeobecně vzdělávací školu, obě však měly společnou správu. Ředitelem obou škol tak zůstal Jaroslav Petr. (K úplnému oddělení a osamostatnění SVVŠ došlo až rozhodnutím odboru školství a kultury VČ KNV k 1. lednu 1964.) Nový školský zákon zároveň kladl důraz na polytechnickou výchovu. Do učebního plánu střední školy byl zaveden nový předmět – základy výroby (vyučovali mu externí učitelé) s povinnou výrobní praxí (většina studentů ji absolvovala v n. p. Vigona). Na závěr praxe museli studenti složit kvalifikační zkoušku, např. v oboru přadlák, tkadlec, laborant – chemik, automechanik apod.

V roce 1964 byla škola přemístěna opět do nových prostor, tentokrát do nově postavené budovy na ulici Sokolovská (v ní se nachází dodnes). O pololetních prázdninách ve školním roce 1963/64 proběhlo stěhování nábytku, pomůcek a dalšího vybavení. 17. února 1964 škola zahájila omezený provoz. Studenti přerušili výrobní praxi v závodech a místo ní se podíleli na konečných úpravách školy a jejího okolí. Práce pokračovaly i v následujícím období, v sedmdesátých letech bylo vybudováno školní arboretum s učebnou v přírodě a byl dokončen sportovní areál s tenisovým kurtem, s asfaltovým a travnatým hřištěm, běžeckou dráhou atd.

Na SVVŠ byly postupně otevírány třídy s matematicko-fyzikálním zaměřením, od školního roku 1965/66 byla zavedena v prvním ročníku humanitní a přírodovědecká specializace. Ve druhé polovině šedesátých let probíhalo při SVVŠ i studium při zaměstnání. Přes uvedené změny se zájem o studium na SVVŠ snižoval a nedařilo se přijmout ani stanovený počet studentů do prvních ročníků.

Zákonnou úpravou z roku 1968 bylo rozhodnuto prodloužit studium a přeměnit dosavadní tříletou SVVŠ na čtyřleté gymnázium.

Od roku 1969 bylo rozhodnuto ministerstva školství při Gymnáziu ve Svitavách zřízeno experimentální studium pro nadané žáky ze šestých tříd ZDŠ (tedy obdoba reálného gymnázia). K přijímacímu řízení se dostavilo více než 130 uchazečů, přijato jich bylo 84. Byly otevřeny tři třídy, ale po jednom roce bylo opět ministerstvem zrušeno.

Již od počátku 50. let působily na svitavské střední škole různé kroužky. Nejúspěšnější byly kulturní soubor, a to díky recitační skupině (později recitační studio), kterou vedla prof. M. Votavová. Soubor se prosadil i na celostátní úrovni. Absolvoval úspěšná vystoupení na národních soutěžích a přehlídkách (Wolkerův Prostějov, Šrámkova Sobota, Jiráskův Hronov). Právě prof. M. Votavová se nejvíce zasloužila o úroveň kulturních pořadů určených středoškolákům i širší veřejnosti. Všechen svůj čas věnovala jednak výchově mladých recitátorů, jednak amatérskému divadlu, jehož tradice pomáhala ve Svitavách vytvářet. Významným kroužkem se stal i pěvecký sbor, vedený profesorkou Věrou Veselou.

Neúspěšný pokus o demokratické reformy v roce 1968 a následující léta normalizace zasáhly i Gymnázium ve Svitavách. Zdůrazňovala se politická příslušnost, sledovala se aktivita studentů v SSM, kladl se důraz na orientaci na SSSR a zároveň se mezi cizími jazyky preferoval jazyk ruský, politika a ideologie se promítal do osnov všech předmětů. V duchu normalizace proběhla výměna osob ve vedoucích funkcích. 31. 8. 1970 byl z funkce ředitele odvolán dr. Jaroslav Petr (po svém odvolání působil jako klinický psycholog ve svitavské nemocnici) a novým ředitelem byl jmenován Igor Kloss, který byl v roce 1979 vystřídán Bořivojem Přikrylem. I přesto škola nadále žila kulturním životem (i když omezeným politickou situací), studenti dosáhli pod vedením svých pedagogů řady výrazných úspěchů v odborných soutěžích, olympiádách, a to i na celostátní úrovni (např. zeměpis, recitace). Rozvíjejí se kontakty mezi Gymnáziem Svitavy a EOS Egeln v Sasku (od 1. 9. 1991 Gymnázia v Egeln).

Koncem 70. let a počátkem 80. let byla zahájena další reforma vzdělávacího systému. Nový projekt směřoval ke sblížení gymnázií s odbornými školami a učilišti. Zatímco na učilištích byly zavedeny učební obory s maturitou, v osnovách gymnázia se objevil nový předmět Základy výroby a odborné přípravy (ZVOP). Studenti se po absolvování základního kurzu v 1. a 2. ročníku volili odborné zaměření podle nabídky, která vycházela z možností regionu. Na Gymnáziu ve Svitavách to byly základy stavebnictví, zemědělské výroby a ekonomiky a organizace. Výuka byla opět doplněna výrobními praxemi. V souvislosti se zavedením tohoto předmětu však z učebních osnov mizí hudební a výtvarná výchova i latina. Mění se také maturitní zkoušky. Studenti písemně maturují z českého a ruského jazyka, u ústních maturit přistupují matematika nebo ZVOP (podle výběru studenta), čtvrtý předmět je volitelný. Protože řada studentů nastoupila po maturitě přímo do praxe, staly se pravidlem doplňkové maturitní zkoušky ze ZVOPu. Skládali se dodatečně studenti, kteří v řádném termínu maturovali z matematiky.

Po roce 1989 nastaly změny v celé společnosti, která se promítly i do školství. V první řadě se posiluje výuka angličtiny, němčiny, na naší škole též francouzštiny a španělštiny. Do učebních osnov proniká i latina. Škola opět získává charakter gymnázia se všeobecným zaměřením. Obnovuje se víceleté gymnázium (ve Svitavách od roku 1991 sedmileté a od roku 1995 osmileté). V současné době studuje na naší škole více než 400 studentů.

Změny se dotkly i pedagogického sboru. Do funkce ředitele byl roku 1990 jmenován Jiří Brýdl, který je téhož roku zvolen starostou města. Ve funkci ředitele jej vystřídal Josef Jindra. Následující ředitel Gymnázia Svitavy
Leo Flodr se ujal této funkce v roce 1993.

Začátkem školního roku 1995/1996 si Gymnázium ve Svitavách připomnělo padesát let své „české“ existence, zároveň i 100 let od založení svitavské „reálky“. Oslavy začaly již v zářijových dnech roku 1995, vyvrcholily ve dnech 13. a 14. října 1995. V jejich rámci se uskutečnila celá řada kulturních a vzpomínkových akcí. Již v září 1995 začala ve výstavních sálech Městského muzea a galerie ve Svitavách výstava o historii školy, v říjnu proběhl v kině Vesmír koncert pěveckých sborů, v Ottendorferově domě se konalo vystoupení svitavských folkových skupin. Hlavní program oslav byl zahájen koncertem duchovní hudby v kostele Navštívení Panny Marie a pokračoval dnem otevřených dveří na Gymnáziu ve Svitavách. Bývalí absolventi si tak mohli prohlédnout nejenom současnou budovu školy, ale i bývalé budovy gymnázia, tj. dnešní II. a IV. základní školu. Odpoledne následoval slavnostní průvod absolventů a pedagogů na náměstí Míru. Setkání poté pokračovalo společenským večerem s hudbou a tancem ve svitavských restauracích. Podle odhadu se počet účastníků oslav pohyboval mezi 1500 – 2000. Náklady na oslavy přesáhly částku 380 000, – Kč.

Po slavnostních dnech pokračovala běžná a každodenní školní praxe. Původní koncepce vedení školy vycházela z myšlenky vybudovat z Gymnázia ve Svitavách výlučně víceleté gymnázium, proto docházelo od poloviny 90. let k útlumu čtyřletého studia. V těchto letech byly ve školním roce otevírány vždy dvě třídy víceletého studia. Vzhledem k vývoji ve společnosti a změnám postojů ministerstva školství se tato myšlenka ukázala jako neudržitelná, takže od školního roku 1998/1999 došlo k obnovení tradičního čtyřletého studia na škole. Proto se od té doby otevírala vždy jedna třída osmiletého a jedna třída víceletého studia. Ve školním roce 1996/1997 nastoupili poprvé malí primánci a primánky do osmiletého gymnázia, takže až do konce školního roku 2001/2002 vedle sebe existovalo gymnázium sedmileté, osmileté a čtyřleté.

V roce 1999 došlo k další změně ve vedení školy. Dosavadního ředitele školy Mgr. Leo Flodra vystřídal ve funkci od 1. 8. 1999 PaedDr. Milan Báča, do té doby ředitel Obchodní akademie a Vyšší obchodní školy ve Svitavách. Zástupcem ředitele školy i nadále zůstal a zůstává Mgr. Jaroslav Najbert, došlo však k poměrně výrazným změnám v celkové struktuře vedení školy. Bylo ustaveno rozšířené vedení školy, kolegium ředitele, poradní sbor ředitele, vznikla i studentská rada. PaedDr. M. Báča je ředitelem školy do současnosti.

Rozvoj výpočetní techniky a internetu přinesl nutnost zřídit ve škole funkci správce počítačové sítě. Na škole v tomto období působilo i několik pracovníků, vykonávajících zde civilní službu. Většinou pracovali jako správci studovny, popřípadě se podíleli na údržbě areálu školy.

Školu kromě pedagogů a studentů dotváří i místo, kde sídlí. Budova Gymnázia ve Svitavách byla v roce 2012 zateplena. Modernizována byla také školní jídelna a kotelny v budově školy. Změnil se také interiér školy. Byla provedena nová elektroinstalace v celé budově, vznikly zde nové učebny – společenskovědní, českého jazyka a literatury, jazyková, výpočetní techniky, odborná multimediální učebna. Nově byly – za podpory evropských projektů – přebudovány a vybaveny učebny fyziky, biologie, laboratoře biologie a chemie, postupně se mění i vybavení kmenových tříd. Studenti mohou trávit volné chvíle ve studovně, ve škole byl otevřen bufet. Změnila se i sborovna školy. Gymnázium bylo investorem výstavby sportovní haly Na Střelnici (více než 85 mil. Kč), za více než 1, 7 mil. Kč bylo v areálu vybudováno fotbalové minihřiště s umělou trávou a za 1,4 mil. Kč rekonstruován lehkoatletický ovál a za necelé 2 mil. Kč byl v roce 2020 přebudován bývalý tenisový kurt na víceúčelové hřiště. V areálu školy byla vytvořena přírodní učebna.

Jedním ze základních požadavků na současného absolventa gymnázia je kvalitní zvládnutí cizojazyčné komunikace. Po roce 1989 se ukázalo, že jednoznačným trendem ve školství, ale i v praxi bude orientace na komunikaci v angličtině. Proto se během devadesátých let i na Gymnáziu ve Svitavách stala angličtina prvním vyučovacím jazykem. Druhým jazykem je němčina a dnes ve světě se velmi dynamicky rozvíjející francouzština. Byla však obnovena i výuka latiny (jako volitelný předmět) a pro zájemce i výuka ruského jazyka (nejdříve jako nepovinný, po roce 2010 i jako povinný předmět). Bohužel jen krátce se na škole vyučovala španělština. Od školního roku 2002/2003 působí při gymnáziu i „státní“ jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, na které vyučují především učitelé gymnázia. Změnil se také název školy na Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy. Největší zájem byl o základní a střední kurzy anglického a německého jazyka, a to v pěti úrovních. Na jaře 2003 zde poprvé proběhly základní státní jazykové zkoušky, po roce 2010 se na jazykové škole vyučuje především anglický jazyk, a to jak v kurzech pro veřejnost, tak i pro žáky školy, jazyková škola organizuje také zkoušky Cambridge English.

Od školního roku 2003/2004 gymnázium organizuje pro seniory tříletou univerzitu třetího věku (na Univerzitě třetího věku W. O. Ottendorfera, v jejímž čele od počátku stojí jako výkonný ředitel a předseda správní rady PaedDr. Milan Báča) a zajišťuje výuku většiny předmětů svými zaměstnanci. V oblasti informačních a komunikačních technologií je škola akreditovaným školicím střediskem, kterým prošly stovky absolventů, zejména pedagogů. Dovednostmi v oblasti ICT disponují všichni učitelé školy. Vzhledem k uvedenému byl škole
ministerstvem školství udělen čestný titul Informační centrum.

Studenti gymnázia od roku 1995 dosáhli řady úspěchů v rámci školní i mimoškolní činnosti. Několikrát se umístili na předních místech v celostátních kolech SOČ, v předmětových olympiádách a soutěžích, v soutěži Historiáda,
Právo na každý den, EuropaSecura, Eurorebus, EUSTORY nebo v recitačních soutěžích (Wolkerův Prostějov, Pardubické poetické setkání). V oblasti biologie a ochrany přírody jsou velmi významné aktivity studentů pod vedením Mgr. Jiřího Macha. Téměř 20 let na škole působil pěvecký sbor Gaudium vedený PaedDr. Věrou Burešovou, koncertoval pravidelně v zahraničí, vydal dvě vlastní CD. Někteří z členů Gaudia účinkovali současně i v PS Iuventus, který tvořili převážně současní a bývalí studenti gymnázia. Ve škole vycházel v letech 1999 až 2020 školní časopis s názvem MAGGY (v minulosti vycházely krátkodobě i jiné studentské časopisy např. Primáček, Casper apod.). Žáci školy T. Dvořáková, V. Velešík ml. a N. Císařová byli za svou odbornou činnost oceněni Cenou Učené společnosti ČR.

Výrazné úspěchy a aktivity studentů jsou od února 2000 pravidelně oceňovány školní cenou Osobnost měsíce. Na závěr každého školního roku získává nejúspěšnější student nebo kolektiv cenu Osobnost roku. Poměrně pravidelně jsou studenti gymnázia oceňováni jako nejlepší studenti města Svitav. Řada studentů školy studovala a studuje na zahraničních středních školách, především v USA. Díky firmě Westvaco to byly Hana Boháčová, Tereza Jelínková, Lenka Burešová, Pavla Odstrčilová, Tereza Průšková, Kateřina Neznajová. Michaela Bekeová vyhrála roční studijní pobyt v Německu. Škola podporuje také individuální zahraniční studijní pobyty žáků školy (v USA nebo v evropských zemích) a studijní pobyty zahraničních žáků na svitavském
gymnáziu.

Jedním z výrazných znaků Gymnázia ve Svitavách v uplynulém desetiletí je i nárůst počtu odborných exkurzí pro studenty. Nejedná se většinou o jednorázové akce, ale o určitý systematický přístup. Cílem, který se snad daří naplňovat, je, aby exkurze na sebe navazovaly a navzájem se doplňovaly a aby došlo k propojení teoretických a praktických poznatků. V oblasti přírodních věd jsou to pravidelné návštěvy jaderné elektrárny v Dukovanech, přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ZOO ve Dvoře Králové, ve společenských vědách sem patří literární exkurze, abonentní cykly divadelních představení v Pardubicích a v Hradci Králové, návštěvy protidrogového centra v Olomouci, zájezdy do Osvětimi, Terezína, Prahy atd. Žáci a jejich pedagogové využívají návštěv odborných pracovišť na vysokých školách nebo možnosti tzv. otevřených dveří různých vědeckých ústavů ČAV.

Řada studentů se aktivně zapojila do propagace Evropské unie. Od školního roku 2000/2001 pracovala na škole místní sekce Klubu mladých Evropanů (KME). Po roce 2000 pracoval na škole Kabinet evropských studií, který sloužil jako informační středisko o EU pro studenty školy i pro veřejnost. Škola je členem Evropského hnutí v ČR. Za svou činnost v této oblasti získala titul Škola mladých Evropanů, a to jako jedna ze dvou škol v České republice.

Škola udržovala a udržuje velmi bohaté zahraniční kontakty. Pravidelné jsou výměnné pobyty studentů na školách v SRN – nejdříve na Gymnáziu v Egeln, nyní na Gymnáziu v Bad Essenu a na Gymnáziu ve Stassfurtu. Za podpory Nadace Josefa Plívy byly podporovány také výměnné pobyty na Gymnáziu v Plochingen. Každoročně se studenti školy účastní poznávacích zájezdů do Francie nebo Velké Británie, popřípadě i do jiných zemí, např. Švýcarsko, Rakousko, SRN, Ukrajina Gruzie atd.

Žáci i pedagogové se účastnili nebo účastní celé řady projektů v mnoha oblastech – biologie (např. projekty Tereza), literatury (poetická setkání, projekt Spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století), ochrana přírody a ekologie, historie a společenské vědy (Antisemitismus, holocaust a výchova k vzájemné toleranci), IVT (Interaktivní gymnázium), historie (Krajina za školou), přírodní vědy (Podpora přírodovědného a technického vzdělávání v Pardubickém kraji), tělesná výchova a sport apod.

Škola organizuje i celou řadu akcí pro veřejnost, mimo jiné Večery pod lucernou (ve spolupráci se Střediskem kulturních služeb ve Svitavách), které nahradily původní Večery gymnázia. Vystoupila zde řada hostů, např. Ondřej Neff, František Černý, Petr Zelenka, Michal Viewegh, Jáchym Topol, Ludvík Vaculík, Olbram Zoubek, František Vláčil a mnoho dalších osobností.

Od roku 1999 pracuje na škole Spolek rodičů a přátel Gymnázia ve Svitavách (SRPG). Předsedkyní správní rady zapsaného spolku (několik let šlo o občanské sdružení) byla nejdříve Mgr. L. Vévodová, od roku 2000 jím je PaedDr. Milan Báča. Cílem spolku se mimo jiné stala podpora odborné, zájmové, kulturní a sportovní činnosti studentů, vzdělávací činnost apod. Bez jeho existence by škola dnes nemohla realizovat řadu svých aktivit a oceňovat nejlepší studenty školy. V prvních letech své existence pořádalo SRPG i reprezentační plesy školy,
nyní se podílí na organizaci maturitních plesů studentů.

V roce 2018 bylo z rozhodnutí Pardubického kraje gymnázium sloučeno s Obchodní akademií a Vyšší odbornou školou ekonomickou Svitavy. Důvodem byl velký pokles žáků na obchodní akademii a VOŠ – z původních více než 400 žáků a studentů na necelých 140. Název školy se změnil na Gymnázium, obchodní akademie, vyšší odborná škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy. Výuka gymnaziálních oborů a oboru obchodní akademie probíhá dosud v původních budovách. V roce 2019 bylo utlumeno vyšší odborné studium. Změnil se také název školy na Gymnázium, obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy.

PhDr. Ivana Pavlišová
Mgr. Vladimír Velešík
PaedDr. Milan Báča

historické foto

Po první světové válce si v průmyslových Svitavách hospodářské i politické poměry vyžadovaly zřízení obchodní školy. Byla zřízena teprve v roce 1936 jako dvouletá obchodní škola Ústřední matice školské s právem veřejnosti a o rok později přeměněna na veřejnou dvouletou obchodní školu Ústřední matice školské. Získat učebny pro tuto školu se dlouho nedařilo pro odpor tehdejších německých měšťanů, teprve továrník Budig pronajal a upravil pro potřeby školy první patro ve skladištní budově své firmy (později to byla část průmyslové budovy národního podniku Vigona 01 − vedle závodní jídelny) a upraveno pro účely školy. Ředitel školy Ing. Fr. Málek s mladým profesorským sborem poslal do praxe pouze jedny absolventy a v září 1938 po Mnichovu byla škola zlikvidována, pěkné vybavení bylo školy zčásti odvezeno, zčásti rozebráno a ztraceno. Za okupace byla v učebnách umístěna německá pomocná škola.

Po osvobození Svitav v květnu 1945 pověřilo ministerstvo školství profesora obchodní akademie v Chocni Františka Czacka, aby ve Svitavách připravil podmínky pro otevření prvního ročníku veřejné obchodní školy. Profesor Fr. Czack s tehdejší kulturní komisí správní komise ve Svitavách, vedené odborným učitelem J. Kopeckým, zajistil pro školu původní místnosti veřejné obchodní školy Ústřední matice školské v Budigově továrně. Jak místnosti, tak zařízení byly pro obchodní školu nevyhovující. V červnu F. Czack zařídil provedení zápisu a přijímacích zkoušek do prvního ročníku obchodní školy s tím, že po prázdninách, poněvadž se Svitavy začínaly teprve osídlovat českým obyvatelstvem, bude proveden dodatečný zápis. Po prázdninách byl pověřen ministrem školství správou školy Ing. Miloslav Dušek a za pomoci profesorů veřejné obchodní školy v Blansku byl proveden dodatečný zápis a přijímací zkoušky. Pro velký zájem uchazečů byly otevřeny dva první ročníky. Přestože nenastoupili profesoři, kteří byli ministrem školství na školu přikázáni, bylo zahájeno vyučování obden.

Počátkem roku 1946 podal národní výbor města Svitav žádost ministerstvu školství o zřízení obchodní akademie ve Svitavách, která byla dobře zdůvodněna včetně toho, že nejbližší obchodní akademie jsou od Svitav 50 a 75 km. Shodou okolností v tehdejší době předvolebního dění nikdo ze zástupců města neprojevil patřičný zájem o osud žádosti. Na to pak v červnu 1946 bylo povoleno otevření obchodní akademie v České Třebové.

Národní výbor města Svitav se poté proti rozhodnutí ministerstva školství odvolal, náležitě a věcně toto odvolání podložil argumenty. Zároveň prokázal, že v nejbližší době je možno pro školu zajistit vhodnou budovu. Tehdejší ředitel obchodní školy Ing. Miloslav Dušek spolu s některými členy národního výboru vyvíjeli značné úsilí při hledání vhodné budovy pro ty obchodního školství. V úvahu přicházela i tehdejší pokračovací škola, dnešní základní škola na ulici Riegrova, která by po určitých adaptacích vyhovovala. Tato škola sloužila do konce 2. světové války jako sirotčinec s příslušnými třídami obecné školy. Jednání s pokračovací školou nedospělo však k úspěšnému konci. Naskytla se ale uprázdněná budova s nádvořím a zahradou bývalé textilní továrny, po přechodně umístěném velitelství tankové jednotky Rudé armády ve Svitavách na Masarykově třídě č. 20.

Zřízení obchodní akademie ve Svitavách vydatně podporoval odborný učitel Josef Šoukal i jako funkcionář národní fronty, který též kladně spolupůsobil při hledání a získávání vhodné budovy. Do akce byli zapojeni nejen funkcionáři národního výboru, národní fronty, ale i nově nastoupivší profesor na obchodní škole Josef Vocásek a student 2. ročníku obchodní školy Jiří Polák. Vynaložené úsilí bylo nakonec úspěšné.

Obchodní akademie ve Svitavách byla zřízena dekretem ministerstva školství od počátku školního roku 1947/1948. Ministerstvo školství současně stanovilo podmínku, že ve Svitavách bude do jednoho roku dána škole k dispozici vhodná budova.

Než bylo přikročeno k přestěhování obchodní akademie do nově adaptované budovy, byla dvouletá obchodní škola umístěna v bývalé továrně Budigově a od 1. 9. 1946 pak v budově reálného gymnázia (budova dnešní ZŠ) na Masarykově ulici. Tam měla obchodní škola k dispozici 2. patro. Tomuto přemístění předcházelo rozhodnutí ministerské inspekce, která striktně požadovala přemístění školy z tovární budovy do školních prostor.

Vypracování plánu pro adaptaci budovy bývalé textilní továrny na budovu pro obchodní akademii bylo zadáno architektu Ing. Turečkovi z Brna. Adaptační práce nebyly jednoduché. Při nich demoliční práce prováděli většinou studenti spolu s pedagogickými pracovníky školy a stejně tak i potom úklidové práce. Z budovy musel být vyklizen strojový park tkalcovny, rozmontován starý parní stroj, zlikvidována kotelna, zbourán tovární komín, vybourány některé příčky a postaveny nové, vystavěna nová tělocvična i nová kotelna pro ústřední topení.

Adaptace budovy školy byla projektována pro 4 třídy obchodní akademie, 2 třídy obchodní školy, 4 odborné učebny (cvičný kontor, učebna psaní strojem, laboratoř, posluchárna), kabinety (chemie s fyzikou, ekonomický, filologický a grafický) a některé místnosti pro uložení sbírek, sprchy, šatny u tělocvičny, centrální šatna i byt školníka. V přední části budovy v přízemí zůstávalo ještě knihkupectví, zlatnictví a módiství. Místnosti po zlatnictví a módiství byly v roce 1955 přestavěny na normální třídu a knihkupectví v pozdější době upraveno podnikem Potraviny na samoobsluhu. Ta byla v roce 1969 přestavěna na učebnu pro výuku předmětu mechanizace evidence a výpočetních prací.

S přibývajícími ročníky se postupně rozrůstal i profesorský sbor, externí učitelé byli nahrazováni nově příchozími profesory příslušných oborů.

K rozšiřování kvalifikace pracovníků z podniků byly při škole zřizovány různé kurzy jako jazykové, psaní strojem, těsnopis, účetnictví, kurzy vybraných předmětů pro pracovníky obchodu ve Svitavách i Letovicích i pro pracovníky Hedvy v Moravské Třebové. Kromě toho bylo otevřeno i večerní studium při zaměstnání nejprve jako dvouleté, později pak pětileté ukončené maturitní zkouškou. V n. p. Minerva Boskovice byla v letech 1954-1956 uskutečněna výuka ve dvouleté ekonomické škole.

Během uplynulé doby škola prošla několika názvy jako: vyšší hospodářská škola, hospodářská škola, studium dvouleté, studium čtyřleté, střední ekonomická škola až po současný staronový název obchodní akademie.

Pro žákyně z odlehlých míst a se špatným spojením byl při škole od 1. 9. 1951 zřízen žákovský domov, který v pozdějších letech byl přemístěn do adaptovaného hostince U Jelena v Javorníku u Svitav.

Léta šedesátá znamenal určitou stabilizaci jak v počtu tříd, tak v profesorském sboru, jehož počet byl šestnáct. Škola měla tyto směry: střední ekonomickou školu – čtyřletou, ekonomickou školu – dvouletou, dálkové studium při zaměstnání – pětileté a také jazykovou školu.

Do praxe se začíná prosazovat mechanizace a automatizace zpracování dat, na což svitavská škola zareagovala zřízením učebny výpočetní techniky, kde byly tehdy mechanické kalkulační a sčítací stroje a tři stroje účtovací. Výpočetní technika od této doby měla velký vliv na nový profil školy a na dlouhá léta byla naše škola nositelkou nových směrů v této oblasti.

Od roku 1962 byla součástí školy učňovská obchodní škola pro obchodní praxi v potravinářském obchodě a drogeriích. Absolventi získali výuční list. V roce 1971 byla převedena na obchodní učiliště v Poličce. Na této škole učili též odborníci z praxe. Od roku 1968 bylo otevřeno dvouleté studium pro absolventy gymnázií pod názvem Abiturientský kurz. Studenti si doplnili své znalosti o ekonomické předměty a kurz byl ukončen odbornou maturitou. Později byl změněn název na SAG – studium absolventů gymnázia.

V prostoru za školou bylo svépomocí vybudováno během let 1977–1977 antukové hřiště pro tenis a volejbal a ve stejném čase byla v celé budově provedena rekonstrukce a modernizace elektrické instalace. Při pomocných práce, především sekání v omítkách a zdivu odpracovali učitelé a rodiče žáků stovky hodin. Na Domově mládeže v Javorníku, kde byla dlouholetou vedoucí paní Hana Valachová, došlo k novému vybavení kuchyně a modernizaci nábytku. Pro bydlící připravovaly vychovatelky různé kulturní programy.

Učitelé a někteří zaměstnanci školy v roce 1986 upravili vlastními silami fasádu a průčelí školy. Rekonstrukcím a úpravám ve škole nebyl zdaleka konec. Nevyhovující ústřední topení, především potrubí a radiátory byly vyměněny v celé budově a opraveny kotle na koks. Vše se provádělo pod vedením ředitele školy Jaroslava Crhy od jarních měsíců roku 1988 za plného chodu školy a do podzimního topného období bylo vše hotovo. Současně s tím se už připravovala výstavba nové tělocvičny. Stará a nevyhovující tělocvična byla za ředitelování Ing. Václava Olberta stržena a na jejím místě byla postavena nová, větší, s moderními parametry, s posilovnou a saunou. Tento komplex byl dokončen v roce 1991. V tomto roce se škola vrátila k původnímu názvu Obchodní akademie. Byla otevřena nová počítačová učebna s 18 počítači Philips v rámci holandského projektu Comenius. V roce 1992 nastoupil do funkce ředitele školy PaedDr. Milan Báča.

S novými poměry ve školství se začínají prosazovat i nové nároky na učebny a způsob vyučování. Svitavská obchodní akademie patřila v roce 1992 mezi zakladatele a propagátory nového vyučovacího směru – Práce ve fiktivních firmách a od té doby se zúčastňovala pravidelně mezinárodních, celorepublikových i regionálních veletrhů fiktivních firem. Celá budova je od roku 1994 vytápěna kotli na zemní plyn. Vyvrcholením úprav školy, které byly největší od jejího založení, bylo vyzdvižení budovy o třetí podlaží, pro výuku se upravily podkrovní prostory a bývalá část kotelny. Bylo to potřebné vzhledem k velkému nárůstu počtu žáků i vzhledem k plánovanému otevření vyššího odborného studia. Ve všech odborných učebnách se instalovala audio a videotechnika, učebny a kabinety vyučujících byly spojeny počítačovou sítí. Od školního roku 1995 bylo otevřeno šestisemestrální studium na vyšší odborné škole ekonomické se zaměřením na finance a účetnictví. Tato vyšší odborná škola byla jednou z prvních v České republice. Její existence byla ukončena až v roce 2018, kdy již o tento typ studia byl malý zájem a kdy dostudovávalo na škole posledních 8 studentů. V roce 1999 odešel PaedDr. Milan Báča na pozici ředitele svitavského gymnázia, po krátkém vedení školy Mgr. Jarmilou Kalovou stál v čele školy RNDr. Jaroslav Klodner. Z Javorníka byl do Svitav přestěhován domov mládeže, který škole na ulici Kijevská sloužil až do roku 2018, kdy přešel pod střední zdravotnickou školu, jejíž žáci domov mládeže využívali ve větší míře. Budova školy byla zateplena, proměnil se vzdělávací program školy (tzv. školní vzdělávací program). Od roku 2013 byl ředitelem školy Mgr. Libor Pavlík. Obchodní akademii přibylo nové hřiště s umělým povrchem. Výrazný pokles žáků ve škole (z původních více než 400 počet poklesl na 130 žáků) vedl zřizovatele školy, kterým je Pardubický kraj, ke sloučení obchodní akademie se svitavským gymnáziem. Při sloučení se změnil název školy na „Gymnázium, obchodní akademie, vyšší odborná škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy”, ve studiu na svitavské obchodce a ve fungování školy se nic zásadního nezměnilo. Ředitelem sloučené školy se stal PaedDr. Milan Báča. K 1. 1. 2020 se zkrátil název školy na „Gymnázium, obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy”, zkrátil se tedy o „vyšší odbornou školu“. Již řadu let (ještě před sloučením škol) klesal na škole počet studentů tzv. vošky, a tak škola několik let již studenty do školy nepřijímala. Zájem o tento typ pomaturitního studia v naší zemi totiž postupně klesá, proto nové vedení školy v situaci, kdy na škole nezbyl již žádný student, požádalo rok po sloučení škol o zkrácení názvu. Svitavská obchodka se i nadále bude věnovat středoškolskému oboru obchodní akademie.

Ing. Adolf Klein
PaedDr. Milan Báča

obchodní akademie